Někdy se poměrně nesprávně označují jako vampýři. Vampýr je ale jiný druh jen s podobnou charakteristikou. Tito tvorové mívají, podobně jako lykantropové, taktéž dvě podoby. Lidskou a netopýří. V té lidské bývají obvykle vysoké štíhlé postavy; nezřídka dosahují i přes dva metry vzrůstu. Často působí šarmantně a noblesně. Vyznačují se především svými typickými dlouhými a ostrými špičáky. Jejich délka může dosahovat i deseti centimetrů, zejména u nejstarších z nich. Dalším jejich charakteristickým rysem je pokožka. Ta bývá velmi bledá až bílá. Některým zdivočelým druhům žijícím v oblastech s věčným Sluncem ovšem pokožka ztmavla kvůli ochraně před ostrými paprsky. Upíři se vyznačují věčným zdravím a přímo jím „srší“. Od normálního člověka jej prakticky nelze rozeznat. Když na sebe upír vezme svou netopýří podobu, od obyčejného netopýra jej na první pohled nepoznáte. Ti méně zdatní se ovšem dají odhalit snáz, než mistři ve svém měničském oboru. Jsou i upíři, kteří celý život žijí prakticky výhradně jako netopýři, takže se nedají odhalit ani chováním. Upír v lidské podobě se dokonce dokáže vtělit do lidské podoby opačného pohlaví. Chovají se velice vlídně, až obětavě. To však v žádném případě nepomáhá lovcům, kteří upíry chytají a ničí, ať už pro svou vlastní zábavu, nebo na příkaz někoho jiného. Nejzdatnější upíři dokonce prý dokážou zakrýt i svoje upíří zuby, jediný spolehlivě určitelný znak upíra. Živí se především lidskou krví. V nouzi samozřejmě sáhnou i po náhražce; naštěstí ovšem dokážou dlouho vydržet i s minimálním množstvím. Dalším bodem je povaha: Jsou totiž mnohem chytřejší než lidé, mají vyvinutější smysly, hrají na hudební nástroje. Jejich chování při lovu nebylo přesně odhaleno. Každý druh si chce zajistit přežití a u upírů to zřejmě znamená dokonale splynout s davem a zůstat nepozorován.